Také máte rádi počítače nebo se v počítačích vůbec nevyznáte? Pokud bych měla mluvit sama za sebe, tak počítače pro mě byly vždycky opravdu veliký problém. Nedokázala jsem pochopit ani to, což jsme se učili ve druhém ročníku střední školy. Bylo to pro mě opravdu hodně složité, protože jsem ani neuměla pořádně zacházet se základními věcmi počítače. My jsme totiž doma počítač vůbec neměli. Nebyli jsme vůbec bohatá rodina, byli jsme spíše chudí, takže jsem se doma ani nemohla připravovat na další hodinu. Bylo to opravdu hodně složité a já jsem si řekla, že když přežiji alespoň ročník ze čtyřkami z informatiky, tak to pro mě bude naprosto ideální.

Protože jsem se opravdu bála, že díky informatice a další informační technologii propadnu a nebudu dál pokračovat ve studiu. Jinak celkově studium mě moc bavilo a taky jsem měla skvělé známky. Když tedy opominu informatiku a počítače, kde jsme se učili opravdu složitě informační technologii a další počítačové úkony. Opravdu nechápu, jak ostatní spolužáci tohle všechno mohli umět. Později, když už to začalo být akutní a já jsem si myslela, že opravdu neudělám zkoušky z informatiky, tak jsem se svěřila své paní učitelce.

Paní učitelka se úplně zhroutila, pak na mě koukala a myslela si, že už každý student má doma nějaký počítač. Pokud ne nějaký skvělý, tak alespoň starý, kde by se mohl člověk procvičovat a dělat různé úkony, které jsme brali ve škole. Já jsem paní učitelce řekla a svěřila jsem se jí, že doma nemáme nic a nemám se kde doučovat různé věci, které děláme právě tady ve škole. Paní učitelka mi tedy dovolila, abych se po škole aspoň dvě hodiny věnovala na školním počítači, abych si dozvěděla různé informace a abych se za dva dny mohla nachystat také na písemku a na testy, které jsme dělali právě v informatice. Byla jsem paní učitelce vděčná a jenom díky tomu, že jsem dostala z testu trojku.